Perníková chaloupka

Byla jedna Mařenka,
hezká jako panenka.
Měla bratříčka
jménem Jeníčka.

Oba byli malí,
celý den si hráli.
Ale jedenkrát
přestali si hrát.

Daleko šli z domu,
kde je hodně stromů,
daleko šli za svou ves,
kde je hustý les.

Tam však po chvíli
viděli, že zbloudili.
Kudy, kudy vede cesta z lesa ven?

Tma už nastávala.
Mařenka se bála.
Ale Jeník čiperka,
jako hbitá veverka
na strom vylez.

Hola,
z vršku stromu volá,
vidím světlo, půjdem tam
na cestu se pozeptám.

Za světlem šli v dál.
Domeček tam stál.
Z perníku byl celý.
Protože hlad měli,
perník loupali si.

V tom se ozval přehluboký hlas:
Pěkně vítám vás!
Z domku vyšla žena
v šátek zahalená.

Pojďte dovnitř děťátka,
dám vám cukrátka!
Zprvu byla milá,
děti pěkně pohostila.

Ale bylo zle,
když pak po jídle
chtěli jít už domů.
Zabránila tomu:
Kdepak, che che che,
tady budete.
Pěkně si vás vykrmím
a pak si vás sním!

Všechnu práci bezmála,
Mařenka jí dělala.

Až pak nakonec
rozpálila baba pec.
Sedněte si tu
na mou lopatu.

Děti chytré byly,
tak se vymluvily:
My nevíme jak,
Takhle, nebo tak?

Babka ukázala,
ale to si dala.
Na lopatě ve chvíli
do pece ji strčili.

Nechtěli být na ni zlí,
hned ji z pece vytáhli,
když jim dala slib,
že bude žít líp.

Že jim bude péci
samé dobré věci,
perník cukrový,
marcipánový.

Od té doby peče,
Až z ní horkem teče.
A Mařenka s Jeníčkem,
mají stánek s perníčkem.

Zdroj: www.mimibazar.cz