Malenka

Kdysi dávno žilo jedno malé krásné děvčátko. Byla malinkatá asi jako palec, tak se jí začalo říkat Malenka. Spávala v ořechové skořápce, kterou si vystlala měkkým chmýřím, aby ji tvrdá skořápka nikde netlačila. Přikrývala se listem, který ji skoro celou zahalil.

Jednou šla kolem ropucha a všimla si spící Malenky. Pomyslela si, že by mohla být pěknou nevěstou pro jejího syna žabáka. Proto neváhala a Malenku unesla. Donesla ji až na rybník a položila ji na list leknínu. Malenka se po chvilce probudila a velmi se polekala. Žabák si jí prohlížel, ale Malenka se mu nezdála hezká, naopak. Řekl o ní, že je ošklivá. Jen zakvákal a schoval se zase do rákosí. Matka se vydala za ním. Malenka zůstala opuštěná na leknínu. Nevěděla jak se dostat na břeh. Jen seděla a plakala. Vtom se před ní objevil překrásný barevný motýl. Rozhodla se, že ho poprosí o pomoc. Zvolala na něj: „Pomoz mi, prosím. Nevím, jak se dostanu domů“. Motýlek se jen usmál a připnul si pásek. Malenka se za něj chytila a za chvíli už jí motýlek táhl na listě až ke břehu. Najednou se objevil velký chroust a čapnul list i s děvčátkem a odletěl s ním na strom. Kolem létal hmyz a bzučel na chrousta: „To není manželka pro tebe. Má málo křídel a nohou“. Když to chroust uslyšel, položil Malenku na louku a odletěl pryč. Dívenka opět zůstala sama. Hlad a žízeň zahnala nektarem a rosou, která se uchytila na listech. Setmělo se, dívka se přikryla lopuchem a spala.

Brzy přišla zima a Malenka hledala úkryt. Našla myší díru. Paní domu ji vzala dovnitř a nechala jí u sebe bydlet. Navštívil je blízký soused krtek. Celý večer vyprávěl nudné a smutné příběhy. Druhý den se vydali na krátkou procházku, Malenka uviděla nedaleko od myší díry vlaštovku ležící na zemi. Myslela si, že je mrtvá. Vlaštovka připomněla Malence veselé slunečné léto. Po návratu do myší díry, nemohla Malenka usnout. Potichu se protáhla ven, aby se podívala na ptáčka. Přitulila se k vlaštovce a rozplakal se. A tu najednou uslyšela, že ptáčkovi tluče srdce. Vlaštovka nebyla mrtvá, ale jenom ztuhlá zimou. Malenka se o ptáčka postarala, nakrmila ho a každý den za ním chodila a pečovala o něj. Přišlo jaro a vlaštovka zesílila. Vlaštovka byla dívce vděčná a velmi si jí oblíbila. Navrhla jí, aby s ní odletěla: „Vrátíš se na louku a budeš si zase hrát s motýly“. „Ráda bych letěla, ale nemůžu opustit svou chůvu. Byla na mě tak hodná.“ Vlaštovka zatřepala křídly a odletěla. Zanedlouho pověděla myš Malence, že ji krtek požádal o její ruku. Malenka vyběhla ven, nechtěla se provdat za nudného krtka a zůstat do konce života pod zemí a už nikdy nevidět slunce a květiny. Uslyšela však volání. „Odleť se mnou. Odleť se mnou k moři Malenko.“ Poznala známý hlas a byla velmi šťastná. Neváhala a sedla vlaštovce na záda a letěly do teplých krajů. Tam se Malenka vdala za krásného skřítka, malého jako je ona sama a žili šťastně, dokud neumřeli.