Šípková Růženka

Před dávnými časy žili král s královnou a moc si přáli děťátko. Vytoužené dítě však nepřicházelo. Jednou takhle královna odpočívala v lázni a z vody vylezla žába. Oslovila královnu: „Tvoje přání se splní. Než se rok s rokem sejde, narodí se ti dcerka.“

Slova žáby se splnila. Královně se narodila krásná dcerka. Dostala jméno Šípková Růženka. Král měl takovou radost, že na její počest vystrojil velkou hostinu. Na oslavu pozval všechny své známé a nezapomněl ani na moudré vědmy, aby byly dcerce příznivě nakloněny. V celém jeho kraji jich bylo třináct. Král měl však jen dvanáct talířů, proto třináctou vědmu na hostinu nepozval. Ke konci oslavy podarovaly moudré vědmy dítě svými vzácnými dary. Jedna ji obdařila ctností, druhá krásou, třetí bohatstvím a postupně dostala princezna vše, co si jen člověk může přát. Dvanáctá vědma přišla na řadu, ale než vyslovila svůj dar, do sálu vstoupila vědma třináctá. Byla ale velmi rozlobená, že ji nikdo na slávu nepozval. Pomstila se na královské dceři. Pohlédla na ni a hlasitě zvolala: „Až ti bude patnáct let, píchneš se o vřeteno a zemřeš!“ Obrátila se zády a odešla ze sálu pryč. Všichni leknutím ustrnuli. Přistoupila ještě vědma dvanáctá, která nestihla vyslovit své přání. Zlou sudbu zrušit nemohla, jen ji zmírnila. „Nebude to smrt, jen upadneš na sto let do hlubokého spánku.“

Král chtěl svou dceru za každou cenu ochránit, tak nechal okamžitě všechna vřetena v celé říši spálit. Ostatní věštby se postupem času vyplnily. Dcerka byla krásná, moudrá, vlídná, rozumná, byla miláčkem všech. Oblíbil si ji snad každý.

Nastal den jejich patnáctých narozenin. Král s královnou na okamžik odjeli ze zámku. Princezna toho využila, procházela se po celém zámku a nahlížela do všech komnat. Dostala se až do staré věže. Vystoupila po úzkých točitých schodech a došla k malým dvířkám. V zámku byl klíč, kterým otočila a dveře se rozlétly. V komoře seděla nějaká stařena s vřeténkem a pilně předla len. Princezna ji hezky pozdravila a zvídavě se ptala, copak dělá. „Předu, odpověděla stařena a kývla hlavou.“ Dívku zaujalo poskakující vřeténko. Chytla ho do ruky a v tu chvíli se naplnila zlá věštba třinácté vědmy, princezna se píchla do prstu. Klesla na lůžko a upadla do hlubokého spánku a s ní i celé království. Spali naprosto všichni, i koně ve stáji a holubi na střeše. I vítr se utišil a na stromech před zámkem se nepohnul ani lísteček. Kolem celého zámku se začalo rozrůstat šípkoví, které časem houstlo a mohutnělo až nakonec obrostlo celý zámek. Království pod šípkovými keři nebylo vidět.

V blízkém okolí se vyprávělo o krásné spící Šípkové Růžence. Žádný princ nepronikl mohutným křovím. Trny držely pevně, jako by měly ruce. Princové na nich zůstávali viset, nemohli tam ani zpět. Žalostně na nich umírali.

Po mnoha letech do království zavítal neznámí princ. Uslyšel, jak nějaký stařec vypráví o království, které je zakryto šípkovými růžemi. V tom zámku že už sto let spí překrásná princezna, které říkají Šípková Růženka a s ní i celé království. I dědeček už mu vyprávěl, kolik princů ji přišlo vysvobodit a skončilo v trnech obrovského šípkoví. Mládenec se ničeho nebál a rozhodl se, že princeznu a celé království vysvobodí. Stařík ho od činu zrazoval, ale on na jeho slova nedal.

V té době uplynulo sto let a nadešel den, kdy měla Šípková Růženka znovu procitnout. Když se princ blížil k šípkovým keřům, byly to už samé velké nádherné květy. Růže se samy rozestoupily a nechaly prince projít. Jakmile vešel, znovu se zavřely. V zámeckém dvoře viděl ležet spící koně a psy, holubi seděli na střeše. Postupně procházel celým zámkem. V kuchyni viděl kuchaře a kuchtíka stát. Princ prošel dál a v sále uviděl celou královskou radu a na trůnu leželi král s královnou. Princ došel až k věži, otevřel dveře a spatřil spící Šípkovou Růženku. Ležala tam a byla tak krásná. Nemohl z ní spustit oči. Sklonil se nad ní a políbil ji. Jak se jí dotkl rty, otevřela Šípková Růženka oči, probudila se a vlídně na něho pohlédla.

Chytili se za ruce a vešli do sálu, kde se zatím probouzeli král s královnou a celá dvorská rada. Všichni na sebe udiveně hleděli. Celý zámek se probudil z dlouhého a hlubokého spánku. Koně na dvoře vstali a otřásali se a holubi na střeše vytáhli hlavičky zpod křídel. Kuchař s kuchtíkem začali zase péci.

Na zámku se samou radostí začalo slavit. Velká sláva se završila svatbou Šípkové Růženky s princem. Žili spolu spokojeně až do smrti.